Jakub Kocourek s jedním ze svých vlků, foto: Lucie Loučová

Svůj osobní i pracovní život zasvětil zvířatům. Jakub Kocourek má ve své domácnosti několik zvířat a mezi nimi i čtyři vlky a sovu, z kterých už se stali slušní zvířecí modelové. I přesto, že psí chlupy má naprosto všude, miluje svou smečku a pomáhá dalším opuštěným tlamičkám.  

1. Pověz našim čtenářům, kdo jsi a kde Tě můžeme potkat?

Ahoj, jmenuji se Jakub Kocourek a jsem psovodem u armády ČR a jsem také patronem Záchranné stanice pro Československé vlčáky, které nepotkal dobrý osud a hledají nové páníčky a rodiny.

Foto: Filip Matušinský

2. Je život se zvířaty lepší než ten s lidmi? Proč?

Bohužel už nemám rodinu, až na bratra, tak moji společnost vyplnila zvířata. Mám tři Československé vlčáky a jednoho Belgického ovčáka, jednu sovu a rybičky. Nebydlet v malém bytě, tak mám těch zvířat možná víc, ale abych odpověděl na otázku, proč raději zvířata než lidi? Zvíře, pokud mu dáš lásku, ti nikdy neublíží, ovšem člověk ano. Zvíře ocení každou minutu, co mu věnuješ, kdežto člověk má furt problém. Mnozí tvrdí, že velký pes nemá být v bytě, že trpí. Ano trpí, ale pokud mu dáš pohyb a lásku, tak je mu jedno, zda s tebou bude spát v posteli nebo v papírové krabici na ulici. Zvíře je šťastné, že je s tebou, na rozdíl od člověka.

3. Která spolupráce pro Tebe byla prozatím nejzajímavější? Myslím taková, které se zúčastnila Tvá vlčí rodina, či paní sova?

Spoluprací bylo vždy plno a snad ještě bude a každá je pro mě užitečná a zajímavá, protože přinese zisk, který mohu pak věnovat do záchranné stanice! Rád však vzpomínám na natáčení filmu Drsný spasitel, který bude uveden v roce 2019. Hlavní postava má být napadena smečkou “vlků” a mají jí roztrhat břicho. Do dne, kdy se mělo natáčet, herec říkal, jak to zvládne. Když potom viděl mé vlky v reálu, musel jsem nakonec já ležet pod nimi a nechat se “trhat”.

Vlci pana Kocourka, foto: Marius Sachtikus Photography

4. Všimla jsem si, že aktuálně pořádáš sbírku. O co jde? A kam mohou lidé přispět?

Jak jsem už zmiňoval, pomáhám s provozem záchranné stanice pro vlkouny bez domova. Momentálně pořádáme sbírku, která je do 24. prosince. Informace o sbírce jsou na FB stránkách Vlci pana Kocourka. Tam lidé zjistí, že nyní vybíráme finance na materiál, z kterého se postaví nový plot a výběh pro pejsky. Další informace jsou přímo na webu záchranné stanice – ZS pro Československé vlčáky – kde jsou novinky o pejscích, kteří ve stanici momentálně žijí. Dozvíte se o jejich osudech, co prožili, a jak jim můžete pomoci (adopce, adopce na dálku nebo jen jezdit jim dělat společnost a pomáhat venčit). A sbírka není jen finanční, záchranné stanici se hodí i materiální pomoc.

5. Občas máš hodně kontroverzní názory. Bereš si reakce lidí k srdci?

V dnešní době lidé neradi slyší pravdu a jiný názor od ostatních lidí a stojí si za svým. Hodně jsem popudil spoustu kamarádů, když byla vlna spekulací o tom, zda zvířata v cirkusech mají být či ne. Nechápali, jak mohu být pro cirkusy se zvířaty, když jsem takový milovník zvířat. Netvrdím, že každý cirkus je dobrý. Stejně jako ne každý člověk je dobrý. Osobně však znám dva cirkusy (Joo a Humberto), kde se zvířata mají dobře. Najednou aktivisté chtěli zrušit cirkusy (mimochodem od té vlny je tomu zhruba teď čtyři měsíce a vidíš sama, že nikdo už nic o cirkusech nesdílí). Byl to módní fanatický trend, myšlenka zajímavá, ale nedomyšlená. Co by bylo se zvířaty? Ptal jsem se jednoho z těch ochránců zvířat a řekl mi, že se budou muset zabít, když se jich nikdo neujme, ale tím se zachrání další zvířata v budoucnosti. To řekne milovník zvířat? Řešení je zabití? Bál jsem se, aby se to nedotklo dalších odvětví, jako jsou třeba sokolníci nebo psovodi. Mně osobně mnohem víc vadí koňské závody, kde umírají koně často, na rozdíl od cirkusu, nebo ty koně, co vozí turisty po Praze za každého počasí. Jsem rád, že z ulic zmizeli lidé, kteří tam stáli se zvířaty a kolemjdoucí se s nimi mohli fotit za peníze.

Jakub Kocourek se svou sovou, foto: Renata Polmová

6. Jaký módní styl máš nejraději?

Nejbližší je mi černá barva. Už jsem vyrostl z toho, že bych nosil trička s oblíbeným obrázkem kapel, které poslouchám nebo nějaké zlo a vyobrazení satana (smích). Ono je ale nakonec jedno, co nosím, protože všude mám chlupy a až někde pod tím mám oblečení.

7. Jakou posloucháš hudbu?

Nejraději mám historickou hudbu a soundtracky z filmů a k tomu metalovou hudbu. Záleží ovšem vždy na náladě a tu nikdy nepokazí nějaká písnička od božského Káji Gotta.

I děti milují vlky pana Kocourka, foto: Lucie Zíková

8. Co si myslíš o předsudcích lidí?

Ty mají nejvíce lidi, kteří něco chtějí dokázat a nepovedlo se jim to. Když se podíváte na mě, tak vypadám se svojí postavou a tetováním, jako kdybych utekl z vězení, nebo z neonacistické organizace a přitom dělám trvale sbírky pro ZS a jednou ročně pomáhám pořádat kamarádům motorkářům, z organizace Grizzly, sbírku pro onkologické oddělení v Motolské nemocnici. Je to jako, když máš slečnu, která vypadá jako Barbie a uvnitř je zkažená. Pak máš takovou, co jakoby z popelnice vylezla a uvnitř je čistá. Každý má nějaký příběh a každý si zaslouží šanci. Jen je otázkou, zda tu šanci využije v dobrém či zlém.

9. Jaké je Tvé životní motto?

Nemám životní motto. Mým cílem je vydělávat, ať zabezpečím sebe i zvířata a vytvořím nám dobrou budoucnost, kdy z nich nebudu šílet.

Sova pana Kocourka s modelkou, foto: Anton Khodos

10. Jaké jsou Tvé plány na další rok? Chystáš se někam i se svou smečkou?

Bohužel jsem momentálně v pracovní neschopnosti kvůli úrazu, tak se nikam nechystám. Ale mám svůj sen. Přeji si jednou navštívit Skandinávii a Irsko a hlavně muzeum Harryho Pottera v Anglii, to však bez smečky. Se smečkou se chci podívat kamkoliv, kam to půjde, nebo nás pozvou.

Vtipných fotek najdete v archivu vlků pana Kocourka mnoho 🙂

 

Jakuba Kocourka a jeho směčku sledujte zde Vlci pana Kocourka

Moje pocity o Jakubovi v jedné větě:

Jakub je drsný vzhledem, silný v mysli, ale má křehké a dobré srdce. 

Foto: zdroj Facebook, archiv Jakub Koucourek
Rozhovor by Suzi Troyer